Historie:
1960
Založení pochodu:
Když se Ludmila Pololáníková, tehdy jako vedoucí turistického oddílu v týmu předsedy TJ Sokol Svatopluka Nezvala, v roce 1984 vrátila domů nadšená z výletu po severní Moravě, vyprávěla na jednom zasedání výboru o svém čerstvém zážitku, jak na mohelnicku zdolávala ,,Putování za Loštickým tvarůžkem“. Její vyprávění o partě zapálených lidí, kteří prostou vycházkou do zajímavých míst v přírodě dokázali nadchnout neuvěřitelné množství lidí, navíc ještě organizovanou tak, že se účastníci nechali zaregistrovat na místě ,,Startu“, kde každý z nich dostal do ruky plán pochodu po značené trase, která ho provedla ,,Kontrolami“ s příjemným tvarůžkovým občerstvením, aby si pak ještě při svém návratu z okruhu na ,,Start“ mohli všichni převzít svůj osobní diplom s medailí za výkon. Že si přitom každý účastník i se svými blízkými mohl podle svého gusta vychutnat ranec zážitků, bylo ze všeho to nejhezčí. Ve skupině přátel si cestou vzájemně sdělovali své loňské, či ještě dřívější zážitky a dojmy, kuli plány kde se sejdou příště, koho mezi sebe ještě přizvou a jakou památku v rámci pochodu spolu navštíví.
Vyprávění všechny zaujalo tak, že předseda Sokola nečekaně prohlásil: ,,Tak něco podobného zorganizuj i u nás, budeš mít veškerou naši podporu.“
Od tohoto okamžiku bylo všem jasné, že Rudice podobný pochod prostě mít bude! Sešlo se nadšení s patriotismem, nabídka krásného přírodního prostředí s vůlí udělat něco hezkého pro lidi. Víc nebylo zapotřebí, ,,jen“ dostatečná zarputilost předkladatelky. A ta ji v sobě našla. Vedle dosavadních pravidelných vycházek a zájezdů zde byl najednou úplně nový model turistického vyžití. Nápad okamžitě přijaly i nezbytné nejbližší opory turistického oddílu.
Dál se už celé ,,know-how“ řešilo převážně v Lidčině rodině. Syn Petr navrhnul název, načrtnul emblém větrného mlýna na dřevěné medaile, vytvořil diplom a razítka ke kontrolám. Manžel lesník vybral pochodu zajímavé a schůdné trasy a nakreslil mapku vybavenou podrobným popisem. Lidka pak přivedla spolehlivý realizační kolektiv a zajistila úřední stránku věci na Školním lesním podniku ve Křtinách. O fyzické ,,prošlápnutí“ a vyznačení tras přímo v terénu, spolu s vytvářením příjemné atmosféry ,,kontrol“ při nultém a dalších startech, se už postarala šestice aktivistů skalního týmu: Stanislava Nezvalová, Jindřich Ševčík, JUDr. Jitka Nezvalová, Luboš Jelínek, Marie Nezvalová a Ludmila Pololáníková.